Zákon o prokazování původu majetku

Zákon upravuje v osmi nových paragrafech zákona o daních z příjmů povinnosti poplatníka, je-li vyzván k prokázání vzniku a původu příjmů a nabytí majetku a mechanismus ukládání sankcí, pokud se poplatníkovi nepodaří odstranit pochybnosti správce daně, že jeho příjmy neodpovídají nárůstu jeho jmění, jeho spotřebě nebo jiným jeho vydáním.

Souhlasíme s principem, že daně se mají platit. Plnění povinností, včetně povinností daňových, je však možné v právním státě vynucovat jen v rámci dodržování ústavních principů. Zákon o prokazování původu majetku však obsahuje prvky nepřípustné retroaktivity a je dle našeho právního názoru neslučitelný s principy právního státu. Budoucnost ukáže, zda stejného názoru bude i Ústavní soud České republiky.

Výzva k prokázání majetku

Má-li správce daně důvodné pochybnosti zda příjmy poplatníkem tvrzené nebo oznámené odpovídají nárůstu jmění, spotřebě nebo jiným vydáním poplatníka, a tento rozdíl dle správce daně přesahuje 5 mil Kč, je oprávněn vyzvat jej k prokázání vzniku a původu příjmů. Obdržíte-li takovou výzvu, neváhejte nás kontaktovat. Zákon neobsahuje úpravu, jakým způsobem a k jakému dni má správce daně výši majetku oceňovat, což skýtá prostor pro nepřípustnou libovůli.

V této souvislosti považujeme za vhodné připomenout, že počínaje rokem 2015 je poplatník povinen oznámit dle § 38v zákona o daních z příjmů správci daně i příjem osvobozený od daně z příjmů fyzických osob (např. dary od některých příbuzných nebo nabytí dědictví) vyšší než 5 mil Kč, porušení této povinnosti je sankcionováno dle § 38w zákona o daních z příjmů.

Retroaktivita

Zákon od 1.12.2016 zavádí pro poplatníka povinnost, kterou v roce vzniku prokazovaných příjmů (před účinností zákona) ještě neměl. Stejně tak fakticky zavádí povinnost prokazovat, že měl tak nízké výdaje a spotřebu, že z přiznaných příjmů mohl uspořit takový nárůst jmění, který u správce daně vzbudil „důvodné pochybnosti“.

Zákon sice teoreticky zakazuje správci daně žádat prokázání skutečností, které nastaly v období, u kterého již uplynula lhůta pro stanovení daně (prekludované zdaňovací období), ale prakticky jen v případě, že je správci daně tato skutečnost známa.

Průlomem do soukromí oproti dosavadní praxi je to, že výdaje poplatníka zcela soukromého charakteru se reálně mohou stát předmětem daňového řízení.

Prohlášení o majetku

Poplatník je povinen na výzvu správce daně sestavit úplné a pravdivé prohlášení o majetku, pokud správce daně dojde k závěru, že nedošlo k prokázání skutečností požadovaných ve výzvě a současně správce daně dojde k předběžnému závěru, že souhrnná hodnota majetku v prohlášení přesáhne 10 mil Kč.

Stanovení daně dle pomůcek a penále

Pokud se poplatníkovi nepodaří odstranit pochybnosti správce daně, je mu daň stanovena dle pomůcek postupem dle § 98 daňového řádu. V případě, že správce předběžně posoudí, že stanovená daň z příjmů, u kterých nebylo prokázáno zdanění ani osvobození, přesáhne 2 mil Kč, bude daň stanovena podle pomůcek zvláštním způsobem. Tato daň bude dále zvýšena o penále ve výši 50% daně stanovené podle pomůcek zvláštním způsobem, popř. ve výši 100%, pokud poplatník neposkytuje součinnost při stanovení daně.

Je nesporné, že penalizace je obecně správním trestáním. Uplatněním penále ve výši 50%, popř. 100 %, za porušení povinností poplatníka ve zdaňovacím období předcházejícím existenci tohoto zákonného ustanovení se jeví jako školní případ pravé retroaktivity, která je nepřípustná a neústavní.

Tresty za nepravdivé prohlášení o majetku

Dle novelizovaného ustanovení § 227 trestního zákoníku se zvyšuje trestní sazba za nesplnění zákonné povinnosti učinit prohlášení o svém majetku. Kdo se takové povinnosti vyhýbá nebo v takovém prohlášení uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.

Dle důvodové zprávy v poučení k výzvě správce daně poplatníka zároveň upozorní na možnost nezahrnout do prohlášení o majetku údaje, jejichž poskytnutím by mohl způsobit nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. Protože toto právo plyne daňovému subjektu přímo z ústavního pořádku, není prý nutné poučovací povinnost správce daně vtělit přímo do textu zákona. Výsledkem je text zákona, který sebeobviňování poplatníkovi neznalému svých práv přikazuje pod  hrozbou vězení nebo peněžité sankce.

Důvodová zpráva přímo předvídá postup, kdy v prvém kroku správce daně vyzve poplatníka k prokázání příjmů, v druhém kroku k podání prohlášení o majetku, ve třetím kroku správce daně využije sebeobviňujících informací poplatníka a podá na něj trestní obvinění z důvodu podezření ze spáchání daňového trestného činu. Pokud je poplatník následně pravomocně odsouzen, lze v tomto případě stanovit daň dle § 148, odst. 6 daňového řádu i za období, která byla již před podáním trestního oznámení promlčena.

Výše uvedené informace nejsou daňovým poradenstvím ani daňové poradenství nenahrazují. V případě vašeho zájmu o podrobnější informace k tomto zákonu nebo k jiným právním předpisům nás neváhejte kontaktovat.